Zkouška stálobarevnosti na umělém světle podle ČSN EN ISO 105 B02 – co vlastně znamená?

Od každého textilního kusu – ať je to oděv, utěrka, koberec nebo třeba slunečník na zahradě – očekáváme, že nám bude sloužit přinejmenším několik sezón. U koberců, sedaček či slunečníků očekáváme i delší interval, často jsou to i dekády ;-), protože jejich pořízení něco stojí. Tyto výrobky si ceníme nejen pro jejich funkční vlastnosti, ale i pro jejich vzhled, ke kterému patří stálost vybarvení po celou dobu používání. Odborně se tomu říká stálobarevnost a lze ji hodnotit podle různých parametrů – například v různém prostředí jako je voda či pot, nebo za působení různých zdrojů světla. V tomto článku se zaměříme na zkoušku s xenonovou výbojkou, která simuluje přírodní denní světlo. Cílem tohoto testu je zjistit, jakou má vybarvení textilie odolnost vůči působení světla. Tedy zda Vám třeba sedačka, koberec nebo i tričko nevybledne příliš brzy.

Zkouška stálobarevnosti se dělá jak na hotové textilii, tak ji lze provádět i na přízi nebo na vláknech. Vždy se však vzorky připevňují na podkladový karton. Jestliže se zkouší příze, tak se na karton namotá. Na obrázku výše je vidět zkouška prováděná na přízi. Celá zkouška má přesný postup a také přísné požadavky na používané pomůcky a zařízení. Například i karton používaný pro upevnění vzorků nesmí obsahovat žádné fluorescenční nebo optické zjasňovací prostředky, aby nebyly zkreslené výsledky zkoušky.

Zkouška stálobarevnosti s xenonovou výbojkou se provádí podle mezinárodní technické normy ČSN EN ISO 105-B02, kde jsou popsány přesné podmínky a zařízení používaná pro tento test. 

Princip zkoušky spočívá ve vystavení vzorku světelnému záření o určité vlnové délce v definovaném čase ve zkušební komoře, kde je dodržovaná potřebná teplota a vlhkost. Právě změnou těchto parametrů lze zkoušet vzorek i pro různé klimatické oblasti. Vzorky jsou umístěny do držáků a otáčejí se centrálně kolem zdroje světla. K zajištění maximálně odpovídajících výsledků se doporučuje přemísťování vzorků ve zkušební komoře. Společně se vzorky jsou do komory umísťovány i referenční vzorky, podle kterých se pak stálobarevnost vyhodnocuje. V tomto případě se používají takzvané modré vlněné standardy. To jsou textilie, které mají přesně definovanou strukturu, plošnou hmotnost a způsob vybarvení. Na základě těchto vlastností i víme, jakou mají stálobarevnost. Těchto referenčních standardů je celkem 8 a je to současně i škála vyhodnocování stálobarevnosti. 

Před samotným zahájením zkoušky se vzorky i referenční materiály musí klimatizovat – to znamená, že jsou umístěny v laboratoři za dané vlhkosti a teploty po zpravidla cca 24 hodin.

V průběhu zkoušky se po určitých intervalech zakrývá plocha zkoušených vzorků i modrých referenčních materiálů, aby se zjistilo, jak rychle světlo způsobuje změny vybarvení.Zkouška je časově náročná, překrytí jsou celkem 3, v průběhu zkoušky se kontroluje změna vybarvení modrého referenčního standardu. Změny jejího vybarvení pak určují okamžik použití dalšího překrývacího rámečku. Zkouška trvá průměrně týden.

Vyhodnocování

Nejen průběh zkoušky má svá přesně stanovená pravidla, ale i samotné vyhodnocení je dáno postupem popsaným v normě a probíhá ve standardizovaném prostředí. Dokonce i laborant, který vyhodnocení provádí musí každý rok podstoupit prověření zraku. Ale nyní k vyhodnocení. 

Vyhodnocení probíhá v hodnotící komoře pod osvětlením určeným normou. 

Probíhá tak, že zkušený laborant porovnává  zkušební vzorek s referenčním modrým standardem. Zjištěnou hodnotu od 1 do 8 a jejich mezistupně zapisuje do zkušebního protokolu. Stálobarevnost stupně 1 je nejhorší hodnota vybarvení vzorku, 8 je nejlepší.

Kdy je stálobarevnost dobrá a kdy ne?

Jaký je ideální stupeň stálobarevnosti? Jak jsme uvedli výše, stálobarevnost se měří na škále od 1 do 8, přičemž 8 je nejlepší. Je to tedy přesně obráceně, než ve škole – čím vyšší hodnota, tím lepší vlastnost. 

Na doporučovanou hodnotu stálobarevnosti se ale musíme dívat i optikou typu výrobku a jeho používání. 

Například spodní prádlo je vystavené UV záření méně, než běžné oblečení, které nosíme. Takže prádlo může mít i nižší stálobarevnost – například 3 – 4 a není to na závadu. Naopak u plavek předpokládáme, že se v nich budeme i slunit, takže v tomto případě je potřebné, aby plavkovina měla hodnotu alespoň 4 – 5

Běžné oblečení, které nosíme by mělo mít minimálně hodnotu 4.

Jestliže se jedná o textilii na sedačku nebo závěs, měla by být hodnota stálobarevnosti určitě vyšší. Doporučuje se alespoň 5 – 6. Sedačka nebo závěs jsou zcela běžně vystaveny slunečnímu záření, někdy i po celé hodiny. Proto je potřeba, aby vybarvení textilie odolalo těmto podmínkám a vydrželo toto zatížení. 

Obecně lze doporučit všem spotřebitelům, aby se při koupi zejména nákladnějších výrobků podívali i na jiné parametry, než je barva a struktura, ale i do detailu – právě na stálobarevnost a třeba i oděr.  

Proč se tato zkouška dělá? 

Zkouška stálobarevnosti se provádí proto, abychom zjistili kvalitu vybarvení a případné tendence látky reagovat na UV záření. Někdo hovoří o vyblednutí, ale to není správný termín. V některých případech třeba vůbec nedojde k zesvětlení barvy, ale naopak třeba ke změně vybarvení. Zkouška odhaluje kvalitu barvy na škále od 1 do 8. Přičemž 1 je v tomto případě nejhorší výsledek. Taže přesně obráceně, než ve škole. 

Pokud bychom, se při nákupu nedívali na hodnotu stálobarevnosti a stálobarevnost by byla nedostatečná, může se stát, že po pár měsících používání budeme mít část sedačky na kterou dopadá slunce vyšisovanou a jiná místa budou mít původní barvu. Ono se něco podobného může stát i u oblečení, nebo u plavek, ale tam nás to tak nepálí. Pokud se Vám to stane na tričku za pár stokorun, tak Vás to asi nebude tak bolet jako u sedačky nebo koberce za desítky tisíc korun.

Proto je důležité si tento parametr pohlídat, abyste pak neřešili nepříjemné situace spojené s reklamací výrobku.

Kdo stálobarevnosti v České republice zkouší?

V České republice je několik pracovišť, které nabízí provedení zkoušky stálobarevnosti. Pokud se zaměříme konkrétně na textil, tak je nejlepší zvolit Textilní zkušební ústav, který je špičkou v tomto oboru. Nabídne Vám různé typy zkoušek stálobarevnosti, které budou vhodné z hlediska použití zkoušeného vzorku. 

Pokud máte zájem tyto symboly na svých výrobcích uvádět, musíte provést registraci u neziskové organizace SOTEX, která Vám udělí právo k používání symbolů.