Nové nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) přináší firmám nové povinnosti a zvýšení nákladů i administrativní zátěže

Od 12. srpna 2026 začínají pro firmy platit nové povinnosti vycházející z Evropského nařízení o obalech a obalových odpadech 2025/40/EU, známého také pod zkratkou PPWR. Další povinnosti vycházející z toho nařízení budou pak ještě postupně začínat platit v následujících několika letech.

Doposud byla oblast obalů a odpadů z nich legislativně podřízena národním legislativám jednotlivých států vycházejícím z evropské směrnice o obalech (94/26/ES), nyní budou ve všech státech platit stejné, sjednocené požadavky vycházející z přímo aplikovatelného nařízení. Již nyní začínají pro firmy nekompromisně platit první z nich, další povinnosti pak začnou platit postupně, případně až po přijetí příslušných prováděcích aktů. Pojďme se podívat na jejich stručný přehled.

Nařízení definuje role účastníků v dodavatelském řetězci (výrobce, dovozce, distributor, konečný uživatel) a zavádí novou roli producenta obalu. Je důležité, aby si každý subjekt nejprve správně přiřadil své role k jednotlivým obalům, protože ty jsou potom rozhodující při určení jednotlivých povinností. Při prodeji do jiných zemí EU je rovněž důležité, zda je odběratel konečným uživatelem baleného výrobku.

Producentem je zjednodušeně řečeno ten, kdo jako první uvede přepravní, servisní nebo primární výrobní obaly či balený výrobek v jiných obalech na trh v daném členském státě. Producent pak odvádí poplatky do sdruženého systému rozšířené odpovědnosti výrobců (v ČR je to EKO-KOM). Pokud firma prodává své zboží do jiných zemí EU a odběratel je jeho konečným uživatelem, musí se prodávající zahraniční firma zaregistrovat do národního registru producentů obalů v každém jednotlivém státě, kde její obaly končí na trhu a podávat hlášení o množství obalů uvedených v daném státě na trh (čl.44). Jednotlivé státy jsou povinny zřídit národní registry producentů obalů do 18 měsíců od vydání příslušného prováděcího aktu, ten ale zatím ještě nebyl vydán.

Požadavkem, který začal platit již od 12. srpna 2026, je zákaz PFAS – perfluoroderivátů, tzv. „věčných chemikálií“, v obalech určených pro styk s potravinami. Tyto látky zde byly v široké míře využívány pro své výborné vodě a mastnotě odolné vlastnosti. Nové nařízení stanovuje přesné a velmi nízké koncentrační limity (čl. 5 nařízení), shodu musí výrobce nebo dovozce obalu po provedení posouzení shody doložit v EU Prohlášení o shodě; dodavatelé obalových materiálů jsou povinni mu poskytnout podklady a plnou dokumentaci o složení dle čl. 16 nařízení PPWR. Znamená to tedy například, že od výrobců textilních materiálů určených pro styk s potravinami budou jejich odběratelé požadovat dokumentaci prokazující mj. splnění limitů pro nepřítomnost PFAS v jejich materiálech. Rovněž je stanoven limit 100 mg/kg pro součet koncentrací olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu v obalu.

Dalším významný novým požadavkem je, aby všechny obaly uváděné od 1.ledna 2030 na trh EU byly recyklovatelné, od 1.ledna 2035 pak recyklovatelné ve velkém měřítku. Recyklovatelnost obalů bude vyjádřena pomocí tříd recyklovatelnosti A, B nebo C, kritéria jsou uvedena v Příloze II tabulce 3 nařízení PPWR. Po 1.lednu 2030 nebudou smět být na trh uváděny obaly, které nebudou recyklovatelné v rámci tří A, B nebo C; po 1.lednu 2038 pak nebudou smět být na trh uváděny obaly, které nebudou recyklovatelné v rámci tříd A nebo B. Tyto požadavky se nebudou týkat některých určitých obalů včetně obalů vyrobených z textilu (čl. 6, odst. 11), nicméně některých z nich včetně obalů z textilu se bude týkat ekomodulace poplatků do systémů rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR) dle odst. 8 článku 6.

Nařízení dále zavádí požadavky na minimální obsah recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu v plastových obalech uváděných na trh v přepočtu na jeden výrobní závod a rok, což dopadne na výrobce obalů a rovněž i na dovozce balených výrobků ze třetích zemí.  Článek 7 nařízení stanoví minimální procentuální podíly recyklovaného materiálu, které budou muset jednotlivé druhy plastových obalů obsahovat od 1.ledna 2030 a od 1.ledna 2040.

Dále je zde požadavek na kompostovatelnost některých obalů: podle čl. 9 musí čajové nebo kávové sáčky, které po použití změknou a jsou určeny k tomu, aby byly použity a odstraněny spolu s daným výrobkem, který obsahují, být od 12.února 2028 kompostovatelné. Tato povinnost se tedy přímo dotkne i výrobců textilií určených pro toto použití.

Dále výrobci obalů a dovozci obalů a balených výrobků musí zajistit, aby obaly navrženy tak, aby jejich hmotnost a objem (s přihlédnutím k použitému materiálu) byly sníženy na nezbytné minimum (čl. 10). To bude třeba doložit technickou dokumentací podle Přílohy VII Nařízení PPWR; příslušné požadavky a metodiky pro výpočet budou uvedeny v normách, které budou pro tento účel vydány.

Velké změny pak nastávají v souvislosti s požadavky na označování obalů (čl. 12). Již od 12.srpna 2026 musí výrobci a dovozci na obalu uvést typ, číslo šarže nebo sériové číslo obalu a také své kontaktní údaje a u vratných obalů informacemi o příslušném systému zálohování a zpětného odběru (k tomu ještě má být vydán delegovaný akt), od 12.února 2027 identifikaci zahrnutí obalu do systému rozšířené odpovědnosti výrobců a od 12.srpna 2028 pak budou muset být obaly uváděné na trh označeny harmonizovaným štítkem a případně QR kódem s informacemi o jeho materiálovém složení, které mají usnadnit třídění,  kompostovatelnosti obalu a údajem o obsahu recyklátu v obalu;  od 12. února 2029 potom informace o tom, že je obal opětovně použitelný.

Obaly uvedené na trh před 12. srpnem 2026 se nemusí stahovat z trhu a lze je doprodat; uvedení na trh je v nařízení definováno jako první dodání prázdného obalu, nebo obalu s výrobkem na trh Unie; ale obal vyrobený před 12. srpnem 2026, který se na trh EU uvádí až po tomto datu, už musí splňovat nové limity. Co se týká označování obalů harmonizovaným štítkem, které bude povinné od 12.srpna 2028, lze obaly vyrobené nebo importované před tímto datem doprodat ještě po dobu následujících 3 let.

Řada nových pravidel je pak stanovena i pro opakovaně použitelné obaly; hospodářské subjekty, které je využívají, se budou muset povinně účastnit jednoho z vnitrostátních systémů opětovného použití, jejichž typy nařízení přesně definuje. Pro přepravní obaly, jako jsou např. palety či různé nádoby a přepravky, jsou pak v čl.29 stanoveny povinné cíle co se týká opětovného použití: 40 % obalů od roku 2030 a 70 % od roku 2040 bude muset být opětovně použito. Výjimka z těchto požadavků bude např. pro přepravní obaly pro nebezpečné věci, lepenkové krabice a některé další. Uvedené cíle se nebudou vztahovat na mikropodniky a na subjekty, které dodaly v daném státě na trh méně než 1000 kg obalů. Nařízením v přenesené pravomoci 2026/429/EU se upouští od povinnosti 100 % opětovného použití paletových ovinovacích fólií a vázacích pásek v případě přepravy v rámci jedné společnosti, mezi propojenými či partnerskými podniky nebo dodávky mezi subjekty v rámci jednoho členského státu.

Jak je vidět z tohoto stručného shrnutí hlavních požadavků nového nařízení, podnikům v souvislosti s obalovou agendou nastává velké množství povinností a administrativní zátěže. Pozitivní nesporně je, že pravidla v jednotlivých státech budou nyní sjednocená, takže až se podniky plně zadaptují na nový systém, měly by být schopné vzájemně komunikovat a poskytovat si potřebné informace a podklady; začátky ale nepochybně úplně hladké nebudou. Problémy téměř jistě nastanou u dovozů balených výrobků ze třetích zemí, protože asi ani největší optimista neočekává, že všichni mimoevropští dodavatelé budou připraveni komunikovat a poskytnou bez potíží veškeré potřebné podklady; zodpovědní dovozci se tak budou ocitat v poměrně ošemetných situacích. Plnění povinností vyplývajících z nového nařízení s sebou samozřejmě firmám přinese i citelné zvýšení administrativní zátěže a souvisejících finančních nákladů.

Ing. Olga Chybová

INOTEX spol. s r.o., středisko ekologie