ODPOVĚDI NA NEJČASTĚJŠÍ DOTAZY

I. Dvouletá záruční lhůta, reklamace, Česká obchodní inspekce

1) V jakých případech při sporech s reklamacemi může spotřebitelům pomoci Česká obchodní inspekce?

Česká obchodní inspekce může uložit sankci prodejci, zjistí-li při kontrole:

že prodávající spotřebitele řádně neinformoval o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění reklamace
že se prodávající odmítl zabývat reklamací nebo vadný výrobek v záruce přijmout do reklamace (zamítnutí reklamace jako neoprávněné však neznamená nepřijetí reklamace)
že v provozovně není po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený vyřizováním reklamací
že prodávající nevyřídil reklamaci do 30 dnů, aniž se dohodl se spotřebitelem na delší lhůtě

2) Jak může spotřebitel postupovat v případě nepřijetí reklamace prodejcem?

lze se obrátit se svou stížností na Českou obchodní inspekci, ta však nemůže prodejci nařídit, aby reklamaci uznal, může pouze uložit pokutu za porušení informační povinnosti, nebo provést kontrolu provozovny, kde byl výrobek zakoupen
bez ohledu na zjištění a uloženou sankci České obchodní inspekce má spotřebitel právo v případě sporu se obrátit na soud, důkazní povinnost je na žalující straně

3) Kdy platí záruční lhůta 12 měsíců?

zkrácení záruční lhůty na 12 měsíců platí pouze při prodeji použitých věcí a za předpokladu dohody prodávajícího s kupujícím

4) V jakých případech je vhodné žádat záruční list namísto dokladu o koupi zboží a jaké údaje musí tyto dokumenty obsahovat?

prodávající je povinen poskytnout záruku písemnou formou, tj. záruční list nabo doklad o zakoupení věci podle povahy věci. Oba tyto dokumenty mají z hlediska prokázání nákupu zboží u prodávajícího, jakož i pro případ reklamací stejnou hodnotu. Vydání záručního listu má opodstatnění v případech, kdy je poskytována delší záruční doba než dvouletá a v případě, kdy k záručním opravám je určený jiný podnikatel než prodávající.
dokumenty musí obsahovat údaje jako je jméno a příjmení, název nebo obchodní firmu prodávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu

5) Kdo při sporu kupujícího a prodávajícího rozhoduje o reklamaci, odstranitelnosti vady, výši slevy z ceny, jaká je lhůta k vyřízení reklamace?

pokud prodávající neposoudí vadu sám, může ji nechat odborně posoudit, ale reklamaci musí vyřídit nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se s kupujícím nedohodne na lhůtě delší.

II. Program Česká kvalita, značka QZ/Česká kvalita, certifikace výrobků

A) Výhody programu Česká kvalita/QZ a rozsah propagace programu

Národní informační středisko pro podporu jakosti centrálně se zajišťuje a také financují velké akce jako jsou:

tiskové konference - snídaně s novináři (15- 20 novinářů) slouží k presentaci licencionářů, kterým se uděluje značka
bilboardy a propagace v supermarketech (podporují známost značky)
distribuce letáků se značkami (dtto)
listopad měsíc jakosti, týden jakosti (módní přehlídky licencionářů)
umožňuje přístup do televize a rozhlasu
přispívá se na akce správců značek
prezentace na Stylu
články v novinách a časopisech

B) Jaké jsou požadavky na držitelé licence?

právní subjekt ČR - výrobce, dovozce nebo obchodník s textilem nebo prádelna, čistírna
držitelé licence platí poplatek za užívání značky podle počtu zaměstnanců, členové ATOK, SOČR a APaČ platí polovinu
výrobky se certifikují na úroveň požadavků, které mají předejít nebezpečí reklamací

C) Je značka i pro obchodníky, kteří prodávají dovážené zboží?

Je ji možno využít. Statut značky je zaměřen na kvalitní výrobky a služby na českém trhu bez ohledu na původ zboží. Bylo by proti trendu integrace a volného trhu omezovat se jen na naše zboží.

D) Značka QZ a její licencionáři jsou pravidelně propagovány v Textilžurnálu. Jaký je okruh čtenářů Textilžurnálu a komu se tam nejvíc vyplatí inzerovat?

Je to nejprestižnější časopis pro obchodníky s textilem. Vyplatí se inzerovat výrobcům a dovozcům, kteří chtějí uplatnit svoje výrobky v tuzemských obchodech.

E) Má značka QZ/Česká kvalita svou váhu i po vstupu ČR do EU?

Postavení značky se nezmění protože náš trh je natolik otevřený, že se nezmění podmínky na něm a v EU není žádná legislativa, která by omezovala národní značky. Naše zkušenosti praví, že naopak, národní značky jsou v zemích EU stále žádané.
Značky kvality jsou výrazem svébytnosti národních trhů, slouží jako protiváha unifikaci a anonymitě výrobků. O společné značce EU se diskutuje již mnoho let a bez úspěchu. Uplatňuje se jen CE jako označení bezpečnosti výrobků, ale stále se musí zdůrazňovat, že to není značka kvality.

F) Jak postupovat s certifikací materiálu, dochází-li často ke změně a vyrábí-li firma pouze malé série?

vycházet z materiálového složení
vytvořit základní hmotnostní kategorie
vybrat potenciálně problémové barevnosti
vzorky zhromadnit, protože tak to jde udělat rychleji a levněji.

G) Jak definovat výrobkovou skupinu?

Certifikace výrobků, které jsou vyráběny ve více variantách lišících se plošnou hmotností, materiálovým složením, barevným odstínem materiálu nebo provedením hotového výrobku (stejné materiálové složení, vymezený rozsah plošné hmotnosti, různé barevné varianty materiálu nebo stejný typ hotového výrobku vyrobený z několika materiálů) není třeba vždy zkoušet ve všech těchto modifikacích. Certifikace může být založena na zkoušení vybraných reprezentantů dané skupiny výrobků. Výrobky certifikované jako skupina musí být hodnoceny za stejným účelem, musí podléhat požadavkům stejných norem a musí mít tedy stejný charakter, resp. stejný účel použití. Při výběru reprezentanta/reprezentantů dané skupiny výrobků prověřuje certifikační orgán následující údaje:

počet výrobků v dané skupině
typ certifikované vlastnosti (některé vlastnosti se vztahují k použitému materiálu — např. pevnosti, stálobarevnosti …, některé se vztahují k provedení hotového výrobku — např. konfekční zpracování, velikost …)
materiálové složení (odlišné materiály nutno zkoušet jednotlivě)
plošná hmotnost použitých materiálů (u materiálů stejného složení a odlišné plošné hmotnosti se přestavitel vybírá s ohledem na certifikovanou vlastnost — většinou nejnižší a případně nejvyšší plošná hmotnost)
tloušťka daného materiálu (při certifikaci netkaných textilií, přikrývek, podlahových krytin atd.)
vazba daného materiálu
počet použitých materiálů pro daný výrobek
barva daného materiálu (pro certifikaci chemických vlastností - např. stálobarevností, nutno zkoušet jednotlivé barvy v rámci jednoho druhu materiálu, pro mechanické vlastnosti — např. pevnost, se v rámci jednoho druhu materiálu zkouší jedna z barevných variant)
počet barevných variant daného materiálu (vybírají se představitelé vždy z variant stejného barevného základu — většinou nejtmavší odstín dané barvy)
povrchová úprava daného materiálu (např. při certifikaci hořlavostních charakteristik)
použité doplňkové materiály, které by mohly ovlivnit certifikovanou vlastnost (např. použité pruženky či výztuže ve spodním prádle)